Průnik; kouř na plátně, 105 x 85 cm, 2010 |
Pink kitchen; akryl a kouř na plátně, 55 x 45 cm, 2010 |
Linie I.; kouř na plátně, 30 x 25 cm, 2009 |
Linie II.; kouř na plátně, 30 x 30 cm, 2009 |
Linie III.; kombinovaná technika na plátně, 30 x 30 cm , 2009 |
Linie IV.; kombinovaná technika na plátně, 40 x 30 cm, 2009 |
Půdorys; kombinovaná technika na plátně, 150 x 120 cm, 2010 |
102 m; fotky z videa 9 min, 2010 |
Linie
Zpracovávám
téma omezení ženy rámcem domácnosti, práce a povinností v ní.
Z tohoto prostoru se vymezuje především
kuchyň jako „srdce domova“, jako místo sloužící několikrát denně
k přípravě jídla, jako specifický prostor pro fungování ženy.
V kuchyni je omezena jak prostorem, tak
časem v ní stráveným.
Z toho vycházím nejprve
v symbolické rovině, kdy podél kuchyňské linky vyznačuji linii, po které
se žena při běžných úkonech pohybuje, do nekonečna tam a zpět, neschopna
ji překročit, vybočit ze zajeté koleje.
102 m
V další
fázi jsem místo symbolického znázornění chtěla analyzovat reálnou rovinu věci,
zjistit, jak můžou tyto „linie“a vyjeté koleje fungovat ve skutečnosti.
K tomu jsem použila prostor, ve kterém sama vařím, prostor, kde se
neustále opakují mé vlastní linie pohybu a přesto je svým způsobem
unifikovaný. Tyto pohyby se opakují tak často, že jsem schopna je zpětně přesně
zaznamenat po paměti.
Na tomto základě vzniklo video, pro které
jsem použila reálný půdorys zmíněné kuchyně a popis postupu při receptu,
který čas od času opakuji.
Vznikl tak jednoduchý záznam banální
činnosti. Průběh linií doplňuje popis právě se odehrávajícího kroku vaření,
tedy kontinuální záznam procesu vaření. Záznam však není vaření samo o sobě.
Namísto reálné hodiny a půl se na videu odehrává v 9 -ti minutách.
Stejně tak výsledkem vaření je pokrm, výsledkem tohoto záznamu je pouze
představa o procesu, přepisu pohybu při jeho vzniku. Video končí
servírováním, kdežto v kuchyni může následovat další příběh, další
kuchyňský neverending story.