linie

Průnik; kouř na plátně, 105 x 85 cm, 2010

Pink kitchen; akryl a kouř na plátně, 55 x 45 cm, 2010

Linie I.; kouř na plátně, 30 x 25 cm, 2009

Linie II.; kouř na plátně, 30 x 30 cm, 2009

Linie III.; kombinovaná technika na plátně, 30 x 30 cm , 2009

Linie IV.; kombinovaná technika na plátně, 40 x 30 cm, 2009

Půdorys; kombinovaná technika na plátně, 150 x 120 cm, 2010

102 m; fotky z videa 9 min, 2010   



Linie    
Zpracovávám téma omezení ženy rámcem domácnosti, práce a povinností v ní. 
  Z tohoto prostoru se vymezuje především kuchyň jako „srdce domova“, jako místo sloužící několikrát denně k přípravě jídla, jako specifický prostor pro fungování ženy.
   V kuchyni je omezena jak prostorem, tak časem v ní stráveným.
   Z toho vycházím nejprve v symbolické rovině, kdy podél kuchyňské linky vyznačuji linii, po které se žena při běžných úkonech pohybuje, do nekonečna tam a zpět, neschopna ji překročit, vybočit ze zajeté koleje. 

102 m
V další fázi jsem místo symbolického znázornění chtěla analyzovat reálnou rovinu věci, zjistit, jak můžou tyto „linie“a vyjeté koleje fungovat ve skutečnosti. K tomu jsem použila prostor, ve kterém sama vařím, prostor, kde se neustále opakují mé vlastní linie pohybu a přesto je svým způsobem unifikovaný. Tyto pohyby se opakují tak často, že jsem schopna je zpětně přesně zaznamenat po paměti.
   Na tomto základě vzniklo video, pro které jsem použila reálný půdorys zmíněné kuchyně a popis postupu při receptu, který čas od času opakuji.
   Vznikl tak jednoduchý záznam banální činnosti. Průběh linií doplňuje popis právě se odehrávajícího kroku vaření, tedy kontinuální záznam procesu vaření. Záznam však není vaření samo o sobě. Namísto reálné hodiny a půl se na videu odehrává v 9 -ti minutách. Stejně tak výsledkem vaření je pokrm, výsledkem tohoto záznamu je pouze představa o procesu, přepisu pohybu při jeho vzniku. Video končí servírováním, kdežto v kuchyni může následovat další příběh, další kuchyňský neverending story.